Energetické čištění prostoru a nespavost u dětí

Klientka mě kontaktovala s problémem nespavosti u dvouleté dcery. V bytě se prý hýbou záclony, dokonce se ztrácejí věci, radio se pouští samo od sebe.
Byt vypadal na první pohled úplně obyčejně. Ale hned při vstupu bylo cítit zvláštní napětí – světla se samovolně rozsvěcela a zhasínala, rádio se zapínalo bez důvodu, záclony na oknech se hýbaly, jako by jimi někdo prošel.

Dvě tety – dvě cesty

Kdysi ve vile žily dvě tety – Ludmila a Eliška. Dvě duše, dvě odlišné cesty. Světlo a temnota. Jing a Jang.

Teta Ludmila

Byla hodná, laskavá a pečující. Celý život pomáhala druhým, milovala svou rodinu a vnoučata. Na sklonku života onemocněla Alzheimerovou chorobou a poslední rok svého života prožila v ústavu, kde i následně zemřela – na zápal plic.

Teta Eliška

Byla pravý opak. Měla těžké dětství, přísného otce, který jí nikdy neprojevil lásku. Narodila se s tělesným handicapem, celý život bojovala sama se sebou a se světem. Neuměla se mít ráda, často byla podrážděná, vzteklá, a nemoc si ji nakonec našla – rakovina žaludku, bolesti, a ke sklonku života už ze zdravotních důvodů nebyla ani sama pohyblivá.

V posledních týdnech života se rozhodla vdát za svého přítele Lukáše – jako by se chtěla naposledy dotknout lásky, i kdyby za cenu peněz. Byl mezi nimi vyřčen slib, kterého se držela jako tonoucí stébla.

Po smrti

Její partner Lukáš po smrti všechno zdědil – a právě to ji po odchodu drželo tady.

Její duše měla pocit, že to nebylo spravedlivé.

Chtěla své peníze zpátky.

Měla svůj úspěšný business a svoji milovanou kancelář.

Po smrti zůstaly obě v jednom domě a bytě. Eliška navštěvovala svůj byt, byt pozůstalé rodiny, kancelář i svého přítele. Její duše byla „vzteky bez sebe“ a nešťastná.

Kdo vlastně zlobil

Jenže tentokrát to nebyla Eliška, kdo zlobil. Byla to Ludmila, ta, od které by to nikdo nečekal.
Ludmila zemřela o chvíli dříve a její duše chtěla zůstat zde – s vnoučaty a rodinou, aby je chránila. To duše dělají často.
Vše se ale změnilo smrtí Elišky. Ta hned po smrti začala navštěvovat stejný byt a své příbuzné ve společném domě. Ludmily duše z ní začala být časem nešťastná – jako by chtěla rodinu upozornit, že tam Eliščina duše zůstala.
A tak se v bytě začaly dít podivné věci.

Rozsvěcovali se světla, hýbaly se závěsy, zapínalo se opakovaně rádio a občas se objevovalo rozházené oblečení v ložnici na zemi.

Teta Eliška si později „hrála“ s počítači a tiskárnami v kanceláři – ty přestaly fungovat.

Volání o pomoc

Nebylo to strašení, ale volání duší o pomoc.
Když jsem přišla, cítila jsem dvě odlišné energie – symbolicky jako slunce a mrak.
Ludmila stála po boku a jen tiše svítila – trpělivě čekala, až si jí někdo všimne.

Eliška byla jako uzavřená koule vzteku – plná psychické i fyzické bolesti a výčitek. Měla strach, že si její duše nezaslouží klid, že by ji „tam nahoře“ čekal trest.

Ale když jsme spolu začaly mluvit více, pomalu začaly obě rozumět všem souvislostem🙏💜.

Uvolnění a odchod

Eliška si pomalu začala vzpomínat, na to že celý život jen toužila po lásce, kterou nikdy nezažila, a neuměla mít ráda ani sama sebe.

Zavedlo nás to i do minulého života, aby pochopila, proč si její duše vybrala narodit se s tělesným handicapem.

Společně jsme prošly i její vztah s manželem, aby mu byla schopná odpustit.

Peníze mu žádné štěstí nepřinesly – ba naopak, hned po její smrti se mu začaly objevovat vážné zdravotní problémy.

Eliška poté pochopila, že už může v klidu odejít. Že už nemusí hlídat kancelář, peníze ani majetek, protože skutečné bohatství je mír v srdci ❤.

V tu chvíli se objevila Ludmila znovu – s úsměvem. Byla to právě ona, kdo jí pomohl pochopit, že žádný trest neexistuje. Že existuje jen návrat domů, pokud si to dovolí.
A tak se obě duše nakonec usmířily sami se sebou i s ostatními.

Bez zloby, bez výčitek.

Závěr

Klientka už druhý den psala, že mají konečně po třech letech všichni klidný spánek. 🙏