Dušičky a duše zemřelých mezi námi

Památka zesnulých se slaví 2. listopadu. Navazují na 1. listopad – Svátek všech svatých.
Je to den, kdy lidé v tichosti a s úctou vzpomínají na své zesnulé příbuzné, přátele a blízké osoby.

Proč vznikly Dušičky?

Historicky je jejich zavedení spojeno s klášterem Cluny v 11. století. Opat Odilon tehdy stanovil tento den jako oficiální modlitby za duše zemřelých, které ještě nejsou „v nebi“, ale podle tehdejší nauky jsou v procesu očištění (očistec).

Kromě toho Dušičky mají i starší předkřesťanské prvky – keltské období Samhainu, kde se věřilo, že svět živých a mrtvých se na přelomu října-listopadu přibližuje.

A rozdíl od Halloweenu?

Halloween je 31. října
vznikl v USA na základě irské migrace a lidových keltských zvyků → je to kultura, symbolika, show, kostýmy, strašidelný humor
Dušičky jsou 2. listopadu a jsou stále primárně křesťanské, tiché, pietní, jde o modlitbu a připomínku duší zesnulých.

Dušičky u nás

Mezi tradiční zvyky u nás patří:

Návštěva hřbitovů a jejich zdobení
Zapalování svíček – podle tradice mají tato „světýlka“ pomoci duším zemřelých najít cestu domů, nebo je očistit a ochránit před zlými duchy
Modlitby – svátek dušiček vede k hlubokému zamyšlení nad koloběhem života a smrti. Věřící se často účastní dušičkové bohoslužby a modlí se za duše zemřelých.

A jak to souvisí s regresí a odváděním duší v mé praxi?

V regresi často člověk narazí na neuzavřené příběhy duší – své nebo cizí.
Duše blízkých zemřelých mohou být stále mezi námi. Důvod je po každé jiný a je možné s nimi laskavě promluvit a pomoci jim na cestě do světla.

Co se děje, Když odvádím duše:

podpora duší v přechodu

dokončení jejich příběhu

odpuštění, přijetí, pochopení

návrat rovnováhy vaší energie, energie prostoru, čištění rodových linií

Tento svátek nám každý rok připomíná, že smrtí nic nekončí. Příběh duše má pokračování. Že neuzavřené věci se prostě někde v poli drží – dokud nejsou dořešené.

Pomáhám duším i lidem vrátit klid tam, kde kdysi něco zůstalo nedokončené.

Laskavě, bezpečně, vědomě.

Pokud cítíš, že máš v sobě nebo ve svém prostoru něco, co „ještě není úplně v míru“ – můžeš mi napsat.
Nemusíš to nést sama.
A nemusí to tam zůstávat další roky.

Závěrem

Děkuji ti, že jsi dočetl/a až sem.
Vážím si tvého času, pozornosti i otevřenosti – nejsou samozřejmostí.

Tento příběh vznikl jako součást mé terapeutické praxe.
Nese konkrétní zkušenost, prožitek a energii duše, se kterou pracuji při setkáních s klienty.

Pokud tě podobná témata zajímají víc do hloubky, zvu tě do mé Facebook skupiny, kde sdílím další příběhy z praxe, souvislosti, vhledy i praktické postřehy z terapeutické práce.
Je to prostor pro ty, kteří chtějí jít pod povrch – v klidu, bezpečí a bez senzací.

Přidej se do mé FB skupiny a buď součástí tohoto prostoru

Prosím, nesdílej ani nekopíruj tento text bez mého výslovného souhlasu.
Vznikl jako autorské dílo v rámci terapeutické praxe.

English version (for bilingual use)

This text was created as part of my therapeutic practice and carries a specific soul-based experience.
Please do not share or copy it without the author’s explicit consent.