Pokračování příběhu z praxe, energetické čištění domu, kde po staletí zůstávaly připoutané duše a těžká energie. Očista prostoru pomohla uvolnit stagnaci, zlepšit atmosféru v domě a posunout život majitele z mrtvého bodu k novým příležitostem, většímu klidu a šanci dům konečně prodat.
S laskavým svolením klienta sdílím další příběh z praxe.
Zakázaná láska v klášteře: Dvě jeptišky, Láska, Zrada a slib
Energetické čištění prostoru odhalilo tragický osud z minulosti
Při energetickém čištění starého domu se postupně ukázal další silný příběh. Tentokrát šlo o mladou jeptišku Kláru a hrnčíře Martina, jejichž láska skončila tragicky. Jejich duše zůstaly po dlouhá staletí připoutané k místu, kde prožili své poslední chvíle.
Tajné setkávání jeptišky a hrnčíře
Jeptiška Klára žije v klášteře. Tajně se schází s hrnčířem Martinem v malém domku, kde vyrábí hrnce a vázy. Časem mezi nimi vzniká intimní spojení, i když oba vědí, že Klára nesmí. Přesto se scházejí dál. Kláře je zhruba jednadvacet let, ale působí spíše jako šestnáctiletá dívka.
Klára se svěří své nejlepší kamarádce, další jeptišce, že je do Martina zamilovaná a že se spolu tajně scházejí v domku a milují. Kamarádka ji však zradí a vše oznámí ostatním sestrám. Ty Kláru zavřou do úzké, vysoké místnosti s malými okénky. Stráví tam pět měsíců. V chladu a samotě zjišťuje, že je těhotná, a snaží se to skrývat.
Rozsudek: upálení jako výstraha
Sestry rozhodnou, že bude upálena na hranici jako varování pro ostatní. Klára je zmatená. Miminko je ještě malé. Přicházejí pro ni, vedou ji na nádvoří, kde stojí kříž a připravená hranice. Přivazují ji ke kůlu.
Klára vidí jen jeptišky kolem sebe. Cítí bolest, zradu a zoufalství. Bolest prožívá i za nenarozené dítě, které musí zemřít s ní. Všude je kouř, nemůže se nadechnout, ztrácí vědomí a umírá.
Její duše se dívá na vlastní tělo a volá o pomoc, ale nikdo ji neslyší. Neuvědomuje si, že už je mrtvá. Uvědomění přichází až postupně. Velká láska a štěstí byly zničeny zradou, bolestí a smrtí. Klára se cítí starší, vážnější, méně lehkovážná.
Zrada kamarádky a dlouhé měsíce ve věži
Vzpomíná si, jak se v klášteře svěřovala kamarádce ve výklenku na chodbě. Říkala jí o své lásce k hrnčíři Martinovi i o tom, že by chtěla řád opustit, ale neví jak. Kamarádce se to nelíbilo. Mlčela, ale v očích měla zvláštní výraz.
Později ji skupina jeptišek odvedla do věže a zavřela ji tam. Kamarádka si totiž také myslela na hrnčíře. Klára ztratila poslední iluze.
Ve věži je zima a vlhko. Klára skrývá těhotenství. Starší jeptiška jí oznamuje, že bude přesunuta. Upálení má být výstrahou. Dav jeptišek ji odvádí na nádvoří k hranici. Klára má strach o sebe i o dítě. Nechápe, že se jí nikdo nezastane. Myslí na Martina.
Hranice už je zapálena, cítí bolest a zápach vlastního hořícího těla. Poté bolest mizí. Už je jen duše. Vedle ní je i duše jejího dítěte.
Smrt hrnčíře Martina
Klářina duše po smrti okamžitě „letí“ za hrnčířem. Snaží se na něj mluvit, ale ví, že už nemá tělo. Vidí, jak jí marně hledá. Objevují se muži, kteří Martina přepadnou v domku, zbijí ho a odvlečou pryč.
Odvedou ho do domu, do malé místnosti s úzkými okny. Dostane jídlo jen jednou. Dveře jsou zatlučené, nemůže se protáhnout ven. Z oken vidí jen část zahrady. Je mu zima, špatně se mu dýchá, celé tělo ho bolí. Leží na studené podlaze a postupně zde umírá.
Je podzim kolem roku 1515. Martinova duše se odděluje od těla. Nejprve cítí úlevu, pak uvidí Kláru a malou dušičku dítěte. Na okamžik přichází štěstí, ale hned poté hluboký žal. Uvědomuje si, že jsou všichni mrtví. Cítí obrovskou bolest z nenaplněného života i ztraceného dítěte. Přesto je rád, že ví pravdu a že ho Klára v srdci nikdy neopustila.
Duše, které zůstaly spolu
Martin znovu prožívá chvíle před smrtí. Muži ho vytahují z postele, odvádějí do studené místnosti. Je tam tma, špína, pavouci. Lehá si na studenou, mokrou podlahu. Dusí se, sípe, tělo slábne. Umírá. Jeho duše se oddělí od těla a uvidí Kláru. Chvíle štěstí se okamžitě mísí s bolestí. Dozvídá se o dítěti. Zůstává v tom smutku, nedokáže odejít. Klára mu říká, že zůstanou spolu, že je tam nikdo nikdy nenajde, že tam budou v bezpečí.
Rozhodnou se zůstat na tom místě, v tomto domě, společně navždy. Martin nechtěl odejít bez Kláry do světla.
Druhá jeptiška a výčitky svědomí
Do příběhu vstupuje i druhá jeptiška, která také milovala Martina. I ji zavřeli do místnosti, odkud viděla Kláru odváděnou na hranici, v den její smrti. Nemohla se dostat ven. Viděla celou popravu. Klára už hořela a ona tomu nedokázala zabránit. Cítila obrovské výčitky.
Později ji odvezli do jiného kláštera. Žila dál, ale s pocitem viny. Dlouhé dny přemýšlí o sebevraždě. Na stáří umírá s myšlenkou, že byla slaboch, protože se nedokázala zabít ani Kláře pomoct. Po smrti se jako duše vrací do domu, kde zůstali Klára a Martin. Je někde v horní místnosti. Vědí o sobě, ale nevidí se.
Odpuštění a závěrečné energetické čištění prostoru
Nakonec dochází k odpuštění mezi všemi třemi. Klára, Martin i druhá jeptiška si navzájem odpouštějí. Cítí úlevu a svobodu. Společně odcházejí do světla a prostor se energeticky uvolňuje.
Energetické čištění prostoru a odvod duší dokáže tyto staré otisky uvolnit a vrátit do domu klid, lehkost a přirozené proudění energie.
Pokud cítíte, že se u vás doma něco nehýbe, možná je čas podívat se na energii prostoru hlouběji.
Další příběhy z praxe a pokračování tohoto příběhu najdete v mé soukromé facebookové skupině.
https://www.facebook.com/groups/3176082915858904
https://propojenisezviretem.cz/energeticka-ocista-aury-a-prostoru/
