Čtyřletý chlapec se narodil s poruchou sluchu a od prvních měsíců života nosí naslouchátka. Jeho maminka hledala možnosti, jak ho podpořit i jinak než jen klasickou lékařskou praxí.

Tento text je sdílením prvního setkání, při kterém jsme se společně podívaly na možné hlubší souvislosti jeho obtíží. Je to začátek procesu – a první zdravotní zlepšení, která stojí za pozornost.

Příběh dítěte s vrozenou poruchou sluchu, které se učí znovu slyšet

Klientka mně kontaktuje s problémem sluchu u čtyřletého chlapečka, který od narození špatně slyší a musí nosit naslouchátka.

Připojené cizí energie z minulosti

Někdy mohou být zdravotní problémy způsobené právě přítomností cizích energií. V rámci sezení postupně zjišťujeme, že u se u chlapečka nachází 2 cizí energie pocházející z minulosti.

První energie je žena, jmenuje se Květa. Říká, že chlapečka chrání, dělá to prý dobře a je s tím spokojená. Připojila se k němu už v těhotenství, zhruba druhý, třetí měsíc. Nechce, aby chlapeček slyšel žádné ošklivé věci – ptám se jí od koho? Prý od všech. Žena sedí před nějakou černobílou televizí.

A co tam Květa dělá? Chrání chlapečka, bojí se o něj.

Dělá to proto, že ona sama přišla ve svém posledním životě o svou dceru. Ta také slyšela v dětství něco ošklivého a pak se kvůli tomu v dospělosti oběsila.

Slib z minulosti

Květa sedí u televize a slibuje chlapečkovi, že ho ochrání, že už nikdy nedopustí, aby mu někdo ublížil.

Dala mu slib: Budu, tě navždy chránit.

Květa nechce, aby mu nikdo ublížil, říká mu:

Nikdo ti nemůže ublížit. Já tě ochráním.

Drží chlapečka a slibuje mu, že se o něj postará, navždy. 

Chlapeček cítí bolest v uších. Květa ho stále drží, pořád ho drží oběma rukama okolo těch oušek, aby neslyšel nic špatného…

Příběh, který začal už v roce 1938

Když se ptáme Květy, odkud se bere její tak silná potřeba chránit právě sluch, sama nás zavádí do dalšího příběhu.

Do jejího jiného života.

Do roku 1938.

Nevidíme starou ženu. Vidíme malé dítě. Holčičku, které jsou čtyři roky.

Trauma ze zvuku a ztráta rodičů

Je válka.

Výbuchy zní dlouhé hodiny. Přibližně tři hodiny nepřetržité střelby a detonací. Hluk je tak silný, že si instinktivně zacpává uši. Hlava ji bolí. Aby ten zvuk přehlušila, snaží se si tiše zpívat, vydává drobné zvuky, aby nemusela slyšet to, co se děje venku.

Má strach o rodiče.

Rodiče jí před chvílí řekli, že se vrátí. Že jdou jen hledat jejího bratra. Řekli jí, aby se schovala pod stůl a za žádnou cenu nevycházela.

Věřila jim.

Střelba pokračuje. Ona si znovu zakrývá uši. Tělo reaguje napětím, bolestí. Je malá. Nerozumí tomu.

Pak přichází ticho.

A s ním obraz – vidí oba rodiče mrtvé.

Zvuk výbuchů se v jejím dětském prožívání spojí se smrtí rodičů.

Slib staršího bratra:

„Postarám se o tebe“

Bratr přichází. Také vidí, co se stalo. Drží se za ruce a pláčou.

Holčička nemá strach jen o sebe. Má strach i o něj.

On jí říká, že se o ni postará. Že ji ochrání.

Je to další slib.

Postupně si už holčička uši nezakrývá tak často. Ne proto, že by přestala mít strach, ale protože vedle sebe má někoho, kdo je s ní.

Vzpomínka na maminku

Ještě předtím jí maminka dala malý polštářek. Řekla jí, že když se bude bát, má ho obejmout.

Polštářek voní maminkou.

Drží ho pevně u sebe. Soustředí se na tu vůni. Na pocit, že něco z bezpečí zůstalo.

Dívá se z okna. Bratr stojí vedle ní. Ona mu všechno říká. On jí dokonce drží ruce, když si je chce znovu dát na uši. Říká jí, že jí to nepomůže.

A ona to postupně začíná chápat.

Zakrytí uší sice tlumí zvuk, ale nezmění to, co se stalo.

Jak se trauma ze zvuku promítlo do sluchu dítěte

Tento zážitek v ní zůstal hluboko uložený.

A právě tato duše, která v roce 1938 jako čtyřletá holčička prožila výbuchy, ztrátu rodičů a slib bratra, je tou energií, která se dnes nachází u malého chlapce s poruchou sluchu.

Proto je její ochrana zaměřená právě na uši.

Proto ho pevně drží kolem oušek.

Proto chce, aby neslyšel nic, co by mu mohlo ublížit.

 

 

Poslední část příběhu chlapečka, Květy a její dcery, která tragicky zemřela, zahrnuje traumatické události, které jsou z tohoto důvodu sdíleny pouze v mé soukromé FB skupině.

 

 

https://www.facebook.com/photo/?fbid=122149226132605458&set=g.3176082915858904

 

 

Tento text je sdílením z  mé terapeutické praxe a nenahrazuje lékařskou péči ani odbornou diagnostiku.